Vystoupení z Evropské unie řeší hodně, ale je to jen první krok

Z pohledu Svobodných je ideální forma evropské integrace reprezentována Evropským společenstvím volného obchodu (EFTA). Žádná zbytečná byrokracie, žádné přerozdělování ani nadnárodní vládnutí a svobodný obchod nejlépe s celým světem. Mám za to, že to je to, co od evropské integrace očekává i valná většina našich spoluobčanů. Evropská unie kráčí stále rychleji opačným směrem. Naposledy nám to připomněla na začátku roku Viviane Redingová, místopředsedkyně Evropské komise, když vyzvala k vytvoření Spojených států evropských, ve kterých by Evropská komise fungovala jako plnohodnotná vláda.

Norská cesta ven z EU

Pokud se rozhodneme z unie vystoupit, můžeme tak učinit, podobně jako to plánuje Velká Británie, v souladu s článkem 50 Smlouvy o fungování EU. I pokud by se nám v nejpesimističtějším scénáři nepodařilo dohodnout se ve dvouleté lhůtě s EU na budoucích vztazích, tak po uplynutí této lhůty unii opouštíme, přičemž ale i nadále obchodujeme se všemi jejími zeměmi svobodně prostřednictvím nezávislé smlouvy o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

Ovšem i EHP, jak mnozí správně poukazují, je koulí na noze a vysokou daní za to, že bychom mohli se zbytkem EU svobodně obchodovat. Členství v EHP totiž znamená, že se musíme podřídit legislativě, která se týká jednotného trhu, a i nadále ji přenášet do našeho právního řádu. Na druhou stranu bychom se mohli okamžitě zbavit obrovského množství legislativy, která se společného trhu netýká. Norsko muselo díky svému členství v EHP do svého právního řádu přenést okolo 5 000 právních norem, zatímco členové unie jich musí dodržovat více než 30 000. Opuštění EU by tedy samo o sobě bylo velikou úlevou. Vystoupením bychom se jednorázově zbavili nutnosti řídit se zhruba 25 000 právními normami. To je podle mého názoru rychlé zlepšení, které je v rámci unie zcela nedosažitelné.

Odpůrci vystoupení argumentují tím, že pokud v unii zůstaneme, tak máme šanci nařízení, která procházejí bruselskou legislativní mašinou, ovlivnit. Je potřeba si ale přiznat, že v Evropské radě naši ministři disponují pouze 12 hlasy z 352, což odpovídá 3,4 %. Podle nových pravidel, která nastavila Lisabonská smlouva, je třeba ke schválení nějakého rozhodnutí alespoň 55 % členských států, které představují nejméně 65 % obyvatelstva EU. Pokud Rada nerozhoduje o návrhu Komise, pak musí kvalifikovaná většina čítat nejméně 72 % členských států představujících alespoň 65 % obyvatelstva. Lisabonská smlouva také počítá s blokační menšinou složenou nejméně ze čtyř členských států, které zastupují více než 35 % obyvatelstva EU. Pokud se tedy bude schvalovat nějaký návrh, který je zcela proti našemu zájmu, nestačí získat na naši stranu ani 10 dalších podobných států, jako je Česká republika, abychom jej mohli zablokovat.

Členství v EHP nám na druhou stranu dává možnost jakoukoliv právní normu podle článku 102 Smlouvy o EHP vetovat. Norsko již tento článek v minulosti úspěšně použilo a ze strany unie nenásledovalo nic dramatického. EU je poté povinna s členským státem o dané legislativě jednat. Nejhorší, co by se nám mohlo stát, je, že bychom byli v oblasti, které se nařízení týká, připraveni o výhody, které přináší EHP, a unie by mohla na část našeho zboží uvalit cla. To je ale spíše nepravděpodobné. Státy EFTA mají díky smlouvě o EHP podstatně větší schopnost vyhnout se legislativě, která je pro ně skutečně škodlivá, než státy EU.

Odpůrci vystoupení z Evropské unie argumentují, že by se nás nadále týkala i legislativa, která zakázala klasické žárovky a zavedla biopaliva. Zde je třeba připomenout, že naše šance zabránit zákazu žárovek v době, kdy se o tom rozhodovalo, byla zcela minimální. Nejenom že v Evropské radě disponujeme pouze 3,4 % hlasů, ale konkrétně o zákazu žárovek Evropská rada ani Evropský parlament vůbec nehlasovaly. Evropská rada schválila pouze rámcové směrnice, které Evropská komise použila k zákazu žárovek. Argument, že podobným věcem budeme moci v rámci unie zabránit, je tedy lichý.

Problém s biopalivy je naopak příkladem rány, kterou jsme si způsobili sami. Díky lobbingu Andreje Babiše se podařilo podíl biopaliv zvednout až na 6 procent. Evropská unie nám v současné době nic takového nenařizuje ani nenařizovala. Ta nám pouze vytyčila cíl 10 procent do roku 2020. Tento cíl pak dokonce letos za hlasitého protestu Agrofertu snížila na 6 procent. Nikdo nás do roku 2020 nenutí a žádným způsobem nebude nutit přimíchávat do konvenčních paliv biopaliva. Je dost možné, že svůj cíl do tohoto roku EU úplně zruší nebo se rozpadne.

Vznikající Evropské impérium není možné reformovat. Bylo nastavené tak, aby velké korporace mohly své zájmy snadno prosazovat na celém území EU. Ve skutečnosti nikdy nešlo o zavedení svobodného obchodu mezi státy. Vždy bylo primární cílem eurokratů zřídit evropskou vládu. S tím se nedá bojovat jiným způsobem než na tomto projektu dále neparticipovat. Proto se také v Bruselu nejvíce bojí toho, že Velká Británie a další země prostě z unie odejdou. Je to také jediná vyjednávací pozice, která nám v EU dává nějakou sílu. Pokud se budeme snažit tento moloch reformovat zevnitř, tak můžeme očekávat pouze výsměch. Pokud ale dostatek zemí EU opustí a vstoupí do EFTA, tak se zcela změní vyjednávací pozice. Státy EFTA si poté budou moci daleko více diktovat pravidla, podle kterých se řídí EHP.

 Z Evropské unie je tedy třeba co nejrychleji vystoupit, ale je také nutné o správnosti tohoto kroku přesvědčit občany v jiných státech. To je jediný způsob, jak se toto vznikající korporátní impérium může podařit zastavit. Pokud budeme mimo EU a budeme bojovat s jejími od prvního pohledu nesmyslnými směrnicemi tím, že je odmítneme zavádět anebo je budeme vetovat, tak na svou stranu rychle získáme i obyvatele dalších členských států unie, které budou tyto směrnice také poškozovat. O to rychleji se celý projekt evropského orwellovského superstátu rozpadne.

 Ohledně EU více než kde jinde platí motto Ludwig von Mises Institutu: „Tu ne cede malis sed contra audentior ito.“ Neboli: „Neustupuj před zlem, ale ještě odvážněji proti němu bojuj.“ Předem rezignovat na možnost vystoupit z EU je obrovským ústupkem. Všechny snahy o reformu unie zevnitř jsou předem odsouzeny k nezdaru. To ovšem neznamená, že pokud se Svobodní dostanou do jejích orgánů, tak nevyužijí všechny páky pro to, aby zabránili dalšímu rozšiřování jejího vlivu na naše životy. Hlavním cílem ale musí vždy být vystoupení z EU a vstoupení do Evropského společenství volného obchodu (EFTA).

Více k tématu se můžete dozvědět v britském dokumentu Norská cesta ven z EU (Norway option) s českými titulky. O tom jak se schvalovalo zrušení klasických žárovek v dokumentu Žárovky, úsporné, ale nebezpečné!